Nestálost Ducha
NESTÁLOST DUCHA
nemocní na duši
jako už tolikrát
nedostatek všeho
a jen se přemáháš
držet svět na dlani
aby ti neuklouzl
a nezmizel v kanalizaci
pak se podívám na nebe
a možná třeba
dojde mi všechno
co jsem kdy hledal
co v sobě mám
tak vítej slunce
i když jsi schované
za závěsem mraků
a přesto tam jsi
přesto své teplo
i světlo stále
posíláš lidem na zemi
a co bude potom
ptám se jen tebe osude
co přijde po potopě světa
až přejde přes nás voda
co zavře se potom
a nebude svět
takový jaký ho máš
ve vzpomínkách
tak jen klidně řekni
co bude tu navždy
jestli alespoň stín
a energie naší lásky
tak odpověz mi tichem
žádný křik ani smích
jen zamyšlený a schoulený
do sebe i svého bytí
tak mám jedno slovo
které ti chci pošeptat
jako vždy ke mně
nakloň se prosím
a budeme spolu
v našich vzpomínkách
na tento svět
zase jen spolu
všechno si žije
a utíká svým způsobem
a jestli bude
ještě něco někdy
záleží jen na nás
vždyť to víš.