Neumím Mezi Řádky Číst
NEUMÍM MEZI ŘÁDKY ČÍST
jak pocítil jsem
ten závan ledový
když ruka smrti
dotkne se tvých tváří
když všechno je hluboké
a přesto tak mělké
jako lidský život
z malých kousků složený
jako všechno
co na hlavu ti padá
když ničíš nebe nad tebou
a místo něj stavíš
jen střechu nevzhlednou
zakryjeme nebe
i se zemí už dávno
nejsme nijak spojení
a tak na planetě
kterou dostali jsme
ničíme vše co nás
při životě drží
nesmrtelní a přesto hlupáci
a v jejich tvářích
všechna ta znamení
co vlastně nevidíš
jen vnímáš pocity
když kolem tebe projde
ta neskutečná energie
která bere i dává
podle toho
jak je dnes naladěná
a ty tu sedíš
mezi všemi těmi
stromy a keři
a hledíš jen
na nohy zkrvavené
to jak prošel jsi
tím trním podél cest
a kam oči jsi dal
než všechno co vnímáš
jsi do svého srdce
namaloval černou tuší
i když by to mělo být
tak krásně veselé
zavřený ve své kleci
a bez křídel
neodletíš pryč
jen takový úsměv máš
jaký člověk jsi
jak vnímáš své okolí