Nevěrný Sám Sobě
NĚVĚRNÝ SÁM SOBĚ
ukrytý ve své ulitě
snad před celým světem
ani ty dnes nepřebrodíš
tisíc řek vedoucích ke mně
všechna tichá přání
spálil jsem dnes na popel
žádná víra ani láska
není dnes mým stoupencem
tvrdé oči bez citu
hledí do kapek vody
kterými mraky skrápí zem
bez ostychu bourám mosty
které vedou ke mně
tisíc metrů pod zemí
láska nenajde mne
tichý bývá někdy pláč
když noc obklopí tě
jestli něco v sobě mám
naspáno snad na stálo
jméno bude smutek
tápání v temnotách
nenechám se vyvést
černým šatem obléknu se
když na mě čekají
otočím klíčem v zámku
pak ho už jen zahodím
čemu věřit mám
nebo čemu věřit chci
někdy jen tě odehnat
může být to nejsnadnější
svůj život na kolenou
představit si nedovedu
ležet jen tak ve svém tichu
nehnout vůbec sebou
nehledám pochopení
ani něžný polibek
asi jsou jen přeludy
co viděl jsem
na věčnost je cesta dlouhá
tam se dozvím celou pravdu
noční vyzvánění
když odvádějí tě k soudu
nebojím se žádných trestů
hlavu pevně vztyčenou
vnitřní sílu nevezmou mi
všechno mě jen osvobodí
křídla dneska nelétají
z lásky zbyl jen tichý kříž
až se vyspím co se změní
dnes připadá mi
asi vůbec nic
na kolena tiše padnout
zavřít oči svoje
daleko jsem od tebe
propast se prohlubuje