Nevšední Den
NEVŠEDNÍ DEN
jeden dlouhý den
mrtvolná barva v obličeji
ublížené já
po stěnách nebezpečné stíny
v hlavě schizofrenie
mezi láskou a peklem
teď ještě dotek
pak rychlý útěk
slzy ať nevidí
ani ten poslední člověk
bolest na srdci
a bezmocný křik
na všech semaforech červená
stává se s tebe
asi vlkodlak
černobílí horor
do hlavy tolik cest
srdce jsi zapomněl
a teď nechápeš
co s tebou se děje
kam nohy tě vedou
a kdo je ten blízký
polibky jako když nejsou
svou nespokojenost
řeší už jen hlavou
rozeběhnout se proti zdi
a ten konec popsat neumíš
všechno v co jsi věřil
kde se to válí
asi je to opilé
tam někde pod srdcem
kde bolest roste
jediný jeden den
a flaška vede tě
už jen kolen
všude vidíš dno
po tváři teče
pramínek cizí krve
z tvého rozbitého obličeje
nemám chuť psát dopisy
ani romány pro svět
ve svém smutku
utopím se asi
ještě tento poslední den
bez víry na záchranu
ve špinavém pokoji
neznámého hradu
za mřížemi slunce
komu dneska svítí