Nevselo U Mne
NEVESELO U MNE
na svém čele znamení
od čarodějnic světa
vypálené znamení hanby
za lidské žití
na rtech trocha krve
z rozbitých úst
to z toho kolikrát
život tě semlel
kolikrát upadl jsi
na svoji držku
posadím se třeba sem
do nejtemnějšího koutu
kde budu zapomenut
nebo nalezen
tak nad rozlitým mlékem
zase můžu brečet
jako už tolikrát
se svým pocitem
jaký jsem opuštěný
jak cítím se zbytečný
s každým svým nádechem
ve dne i v noci
splním si svůj sen
a budu dělat nezvyklé
polezu do kopců
kde najdu svůj smysl
vlastní existence
podám ti ruku
a řeknu tolik zbytečných
a hloupých slov
snad za nimi poznáš
kdo jsem já
když odhodím masku
možná prý jednou
nemám chuť se zrovna smát
když najdu sebe
zahrabaného v zemi
a to ještě nejsem mrtev
ještě přežívám
od západu slunka
do západu hvězd
má malá vílo
tolik jsem chtěl
na své straně stát
a teď svůj život v kleci
zase jednou promrhám
a tak se tě ptám
jestli dostanu ještě
další šanci zas