Neznámá Krajina
NEZNÁMÁ KRAJINA
ještě před chvílí
má ruka držela tvou
ještě před chvílí
líbal tvou tvář
ještě tvá vůně
šíří se tělem
i když už jinou postel máš
kde jsou ty cesty
kde spolu jsme šli
navěky ztraceni
milenci bláznivý
až verše zase přijdou
lidem do módy
pak se probudíš
v nekonečném světě
zase mi ruce
poskočí radostí
stopu na papíře
ještě vlhkém od slz
z dávných loučení
napíšou pár řádků
pro všechny kolem nás
a teď zmateně
bloudím v kruhu
hledám tvou stopu
kde právě jsi šla
stýská se mi
po něžném objetí
tvém něžném mazlení
ztracen ve světě
jehož se bojím
jen v lásce co cítím
můžu neproměnit
svůj strach
jenom prostě vyměnit
za energii vesmíru
ta všechno krásné
není už nic
co není nekonečné
souznění slzy
srdce i strachy
jen to všechno poznat
a opravdu žít
svůj strom poznání
nechat vyrůst
až k nebesům
kde křídla hnízdí
kde můžeš být
opravdu sám sebou