Neznámá Rovnice
NEZNÁMÁ ROVNICE
jaké dny nás čekají
kam ruce v klíně
na chvíli odložím
pohladit tento svět
pěkně něžně po vlasech
ať všechno co je v nás
dostane možnost
vyplout na povrch
lesní žínky v křoví
jako bludičky
lákají nás do bažin
věčného zapomnění
teď když všechno máš
a víra tvá je opravdová
nechceš už ztratit
co v srdci máš napsané
jen jedno jediné
na kameni vytesané
vždy když se ti kolena
na chvíli podlomí
podívej se na ten nápis
ať klid ztracený
zase v tobě rozprostře se
abys už navždy
věděla co v tobě
je ta pravá víra
napij se ze studánky
plné té chladné vody
když zavřu oči
zjeví se mi tvá tvář
tak krásná a uklidňující
jak jen může být
já se v ní chci
na chvíli rozplynout
a ztratit svoje přesvědčení
že jen sám vše zvládnu
asi už navěky
tak se krásně usměj
já pohladím tě
a polibek doplním
jen ať dobře ti je
už snad navždy
ty má krásná divoženko
vystoupená na břehu jezera
když tma oblázky
příbojem omývá
a jen v té vodě
navždy budeš má
a já u tebe tak rád