Něžné Pochopení
NĚŽNÉ POCHOPENÍ
nestydím se za své city
které rostou v hlubinách
v nejtajnějších tužbách
jež ukryté jsou v srdci
v hlavě malý vosí úl
kde jen myšlenky si broukají
milovat je dar
větší než všechny drahokamy
polibek na tvář
než nás tma pohltí
slyšet tvůj dech
když vedle mě ležíš
dám tvou ruku do tvých
ať v tichu se propletou
na jediném lůžku
které svět nám milencům
může nabídnout
chci s tebou ulehnout
počítat hvězdy na obloze
vnímat východ slunce
nechat stékat déšť
po svých tvářích
smát se jak blázni
a o to víc brečet
zůstat stát na místě
a přesto se vyvíjet
vnímat za zavřenými víčky
co nabízí nám svět
tak jen tiše lež
lásko moje
svou duši letět nech
když po tom touží
nejsou žádná pravidla
ani řetězy
jsi volný pták
který se navrací
a vnímat pohled z hor
do neznámých údolí
a dívat se na hory
jak umí být vzdálené
a jdu za tebou
ať si klidně sněží
nebo potoky se rozvodní
když v srdci máš jasno
nic nemůže tě zastavit
a do skály
vyrýt svůj vzkaz
ať si ho přečteš
když půjdeš okolo zas
a tak se stanu
tak tiše
tvojí součástí
prostě rozplynu se
v každém polibku
který mi dáš.