Něžné Ztráty
NĚŽNÉ ZTRÁTY
nekonečnost moří
dávno je daná
co nekonečnost lidských srdcí
nekonečnost lásky
kterou v nich máme
jen ji někdy objevit
nenechat se zastrašit
být sám sebou
v lásce i v hlavě
prodat své dávné
za to přítomně platné
nechat se hýčkat
stát se princeznou
jeden dotyk do vlasů
a můžeš jít cestou necestou
kam nohy tě ponesou
dej sám sobě
odpuštění věčné
za všechny předešlé
dávno už ztracené
naše životy
bolest na hrudi
když zapřeš sám sebe
když ztratíš tu cestu
od sebe k sobě
a jen zlaté mince
na chvíli tvůj zrak
jako falešný cíl
prostě je zaslepí
nebuď nikdy opuštěn
sám sebou
jako už tolikrát
když měl jsi všechno
zdálo se na dosah
a potom zavřené oči
a ještě hůř na tom srdce
zapomeneš všechno
co bylo ti blízké
než hvězdy ti povědí
jak budeš vzkříšen
a všechno tvé náboženství
bude jen krásné
jako tvé oči
když objímáš mne
jako tví hřejivá
nádherná láska
když oddávám se jí
aby mne vedla
do středu všeho bytí