Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nic Veselého

3. 5. 2020

NIC VESELÉHO

 

jak jsem se ztratil

ve všech svých citech

když lásku miluji

a jen jí věřím

tak vnímám svůj svět

jako takovou hru

kde stále je něco

nového k objevení

třeba tvá náruč

která mi dává

teplo i bezpečí

tak kde se toulá

když jí potřebuji

obejmout a schovat

třeba se vybrečet

když smutek mi na duši

zrovna teď sedá

zatlačím svou tvář

do polštáře hluboko

a budu doufat

že se brzo ztratí

a tebe naleznu

dnes mi hlavou

běží tolik chmur

až se zase nadechnu

a uvidím slunce

jak září nad hlavou

budu věřit všemu

zase sebe naleznu

někde hluboko v sobě

už více dní

po sobě toužím

po tvém polibku

abych dostal

svou dávku živé vody

do mých žil

ztrácím se tolikrát

a nalézt potom

sám sebe

je někdy tak těžké

věřím v lásku

avšak zapomínám

na důležité věci

jako je snění

které tak potřebuji

pro svůj život též

ne jen stále řešit

starosti přízemní

které mne stahují do podzemí