Ničitel A Stavitel
NIČITEL A STAVITEL
do vlasů padá ti déšť
všechno co bylo
už není hned
já se dívám na svět
skrze své brýle
a náhle ostřejší je
nebudu si vymýšlet
jestli jsem viděl
i něco navíc
jsem jen bláznivý rytíř
na konci cesty
zapadá slunce
vychází měsíc i hvězdy
houpáš se na stromě
ve své oprátce
všechna slova zbytečná
už byla vyřčena
a nemám nic víc
než jen svůj klid
poslední pták
chystá se na odlet
a jen tak smutně
hlídá ho můj pohled
a obrázek nakreslím
klacíkem do hlíny
zahřátý a přesto chladný
výčitky nejsou
vždycky a pro všechny
a nebudím se ráno
jinak než zpocený
odháním noční můry
bojím se usnout
všude kolem tma
a já hledám východ
a nenacházím klid
nezbývá mi než
jen se s tím smířit
až otevřu dveře
a vstoupím dál
řeknu ti co jsem si přál
a jestli mi odpovíš
tak budu rád
jinak já neumím
sdílet svůj svět
jen bolest a trest
jen někdy zaslechnu
lásku a smích
uvnitř mého srdce
a nechci pak už nic