Nikdy Jsem Neoplakal
NIKDY JSEM NEOPLAKAL
jak se dívat
přes oči na svět
když zamlženo je
a vítr nechce odnést
co bylo včerejší
já přitom toužím
uvidět to dnešní
to ještě nepoznamenané
čistí jako nový list
který popsat chceš
pocity a myšlenkami
které ti sklouzli
do rána mrazivého
na ojíněných víčkách
všechny barvy zimy
a kolik jich umí být
to víš jenom ty
láska vklouzla do náruče
do našich srdcí
a teď vidím všechno
tak moc barevně
tak mi bílá i černá
připadají s tolika odstíny
jak by bylo možno
věřit svému bezvědomí
kdy všechno co držíš
v ruce tak pevně
stejně není k ničemu
polibek na ústa
a potom úprk po schodech
stále stejně nesmělí
jako malé děti
za rohem potom uvolnění
co všechno jsi dokázal
jak něžně vyznat lásku
a potom nechtít nic
propadnout se do času
a jenom snít
o tom co mohlo být dál
a nečekat co se stane
sám před sebou
jsi opravdový král
teď jsi dobil svou zem
svůj osobní majestát
a můžeš stoupat
do svého nového já
do prostoru mezi nás
a už vidíš světlo
co vede nás jen dál