Nikdy To Nepochopím
NIKDY TO NEPOCHOPÍM
lehounká vločka sněhová
jakoby křídla andělů měla
snáší se k zemi
plachtí svůj let nekonečný
přistane na dlani
a bude tě chvíli studit
pak změní se ve vodu
a zmizí kdesi
koloběh neúprosný
v životě se točí
brát vše co přichází
po této krásné zemi
spím si kdesi v nebesích
nebo kde jsem hlavu nechal
odpočívá a žije si
se srdcem svůj život
neznámého člověka
na dlani srdce darované
proč na něj tak hledíš
chtěl bys tolik toho říct
a slova tě nedostihnou
v tvém krásném prokletí
všech nových osudů
sudičky si věští
dětem své předpovědi
nad kolébkou dubovou
co do zad tlačí
stejně jako stěny rakví
a divíš se stále
všemu jako dítě
zajímá tě poznávat
stále nové a nepoznané
ve všech básních
a písničkách co slyším
hledáš kus sebe
a touhy jenž tě mučí
a lásky věčný květ
někdy tak bolestně trnitý
jindy na jazyku
jako med se rozpouští
a já nechci otvírat oči
když mě líbáš dnes
tak jako ještě nikdy
pokaždé znovu
a vždy tomu jen rád
otvírám ústa
a líbej mě prosím dál
ať tvou chuť si nesu
navždy na svých rtech
abych nezapomněl
kam vede mě tento svět
zase do náruče lásky
totiž k tobě do snů
lásko má divoká
jako květy luční.