Noc za nocí
NOC ZA NOCÍ
už zase po zdech lezou
stíny mojí duše
schovávám se pod peřinou
ať žije schizofrenie
snad dám se jako bezbožný
na modlení v kostele
těchto stínů nezbavím se
křikem je nezaženeš
do ksichtu se mi smějí
ani flaška alkoholu nezažene je
převalí se po zdi až k mojí hlavě
už slyším jejich hlas
smějí se mi nahlas
zhmotněné má myšlenky
běhají po stěnách
bojí se bojím
strach mě ovládá
ach ty noci dlouhé
plynou si líně
jedna za druhou
už když uléhám
bojím se stínů
tou temnotou projdou
po ztmavlé zdi
černé stíny veliké
schválně jestli přežiju je
polit potem studeným
atmosférou ponurou
rozletí se vždy jen na chvilku
jak ozáří mi s láskou
světlo ulice noční
mou zeď ve dne krásně bílou
otočím to všechno jinak
budu ve dne spát
tak do postele nedostanou mě
stíny ohavné
ještě dnešní noc
s dekou přes hlavu
ten jejich smích
zalézá si ke mně
nevystrčím hlavu zbabělou
až usnu spánkem těžkým
bude se mi o nich zdát
polibek jejich
noční můra má
až s rozedněním složí křídla
do koutů zas zalezou
už těší se na noc další
zimní a moc dlouhou
krabice čtyř stěn
vezení lidských smutků
lásko promiň mi
dnes v noci zemřu.