O Marnosti
O MARNOSTI
zlatokop s krumpáčem
vyzobává třešničky
dort zeje prázdnotou
v nitru svém
nenacházím pokoru
přání nevyslyšená
v noci doutnají
jiskřičky naděje
než zahoří plamenem
a zhasnou na věky
v temném lese
motám se dokola
bludičky smějí se
nenajde cestu do pekla
v kruhu či kleci
mátoha já
ve všem je láska
tak proč jí nepoznávám
vidíš svíci
světlo na koncích
jenže konec se posouvá
je stejně nedostupný
jako ty má milá
v náručích starý stromů
šeptat i křičet
bláhové snění
pro krátké chvíle
den za dnem
pondělí i pátek
žádný z nich
není mi svátkem
oblečen do kůže
která mi cizí
sakra proč není na knoflíky
zahodit ji a vyměnit
třeba jak had
změnit svou podobu
mít jinou tvář
pak žádné masky
podle nálady změním se
zase slyším zvony
lákají mě
na cestu kolem muk
na cestu dalekou
věčné pláně prohlédnout
zavři svá očka
lásko má opravdová
ukážu ti ve snech
kde konec světa bývá
tam v těch dálavách
budu ti zpívat
o lásce, o marnosti.