Obelhané bezvědomí
OBELHANÉ BEZVĚDOMÍ
na poslední výlet
s bolavou nohou
zmožen stářím duševním
i svou malostí
kdesi mezi cestami
jeden dlouhý den
bez nároku na štěstí
budiž zase veleben
na nebesích ticho
a v pekle jakbysmet
není cesty nikam
než jenom vpřed
za minulostí dlouhá čára
znovu nepřekročitelná
neuchopíš nic
co nedá se jen dát
ve svém sedmém nebi
zrovna myslíš na závěť
na otočku kamsi
jenom rychle rychle
všechno co tu máš
není k žití určené
svou bolavou hlavu
skloníš až k té zemi
polibek na rozloučenou
a už ostatní slyší
a tuší svou šanci
supy nad tvým hnízdem
vytrvale krouží
chtějí urvat kořist
dokud ještě dýchá
tak povídej mi o sobě
a říkej tajné věci
svá nová předsevzetí
hned do koše házím
tak ještě trošku
té lidské nezodpovědnosti
může si dovolit
přeci každý z nás
jeden krok do minulosti
a dnes nebudeš spát
jeden z mnoha lidí
chce ti ruku podat
nezbývá než i pro tentokrát
zase se jen schovat
do všech temných koutů
kam světlo nedopadne
a jen svým hlasem
možná se prozradit