Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oblázek

2. 7. 2011

OBLÁZEK

co zahlédl jsem

v očích bláznů

své sny chtěli viděti

bez masky své

odpočinek mezi kameny

na pláži opuštěné

osamělý plavec

nebo snad tonoucí

nestojí o pomoc

zavržených bližních

nad hlavou zbloudilý

racek si letí

ve větru který ho vrací

na začátek všech cest

jinak snad by nedoletěl

jen závist v našich očích

my návratu nemáme

osmělím se jednou

všechno řeknu tobě

co zrodilo se v modři

té oblohy věčné

kdybychom chtěli

změníme přeci vše

já básník, ty posluchač

rozdělené role

na druhém břehu opilec

huláká do noci

ohně už zhasínají

tak proč sakra bdím

nenávist v sobě nosím

té už se nezbavím

stal jsem se otrokem

bez pout co neuteču

před láskou

co chtěl bych najít

na břehu u vody

v oblázku zakletém

hledám princezny

polibek za polibkem

mizí na obloze

ty všechny mohly být tvé

když bys chtěla

tak hledám

co nemohu nalézt

na špatných místech

za obzorem mizíš

a já teď zmaten

vrať se mi

křičím tichem

jen soumrak je mi osudem

pasáček trávy

návraty do neznáma

polib mě polib

poslední oblázek láká

vezmu ho do dlaně

a on poslušně letí

poslední žabka nad hladinou

a ve vodě mizí

ještě chvíli hladina

udělá kol něj kruh

pak voda se uzavřou

jsou pro něj hrob

ke dnu klesne

on alespoň ví kde je

my hloupí lidé

máme tolik jich

ztroskotanci na ulicích

loví nás na udice

vypadni z davu

ozve se tolikráte

já o něj neprosil

nejsem součást jeho

vtažen byl jsem

proti své vůli do něho

děkuji tobě má rybářko

chytla jsi mě zas

v posledním momentu

než bych rozbil hráz

a stal se osudem

jen a navždy

totiž jen sám sobě

aniž bych to tušil

tvá láska pohltí

mé všechno navěky

jen ten oblázek

moře už nevrátí

ztratí svou podobu

jak umělec na plotně

když tělo opustí

poslední naděje

víra i láska

jen duše ještě chvíli

své plány spřádá

to kdybych zapomněl

jak moc tě miluji

srdce se rozbuší

probuď se příteli

vidím tě padat

a blížit se zpět

andělé nesmějí

na vycházky ven

co bych ti dal

než se mi vrátíš

míň než si myslíš

hádej co nosím v dlaních

tvá duše oklikou

plave si zpět

na břehu z kamenů

najdeš svůj svět

kolik ještě nádechů

než bude poslední

jsem velbloudem na poušti

co ani netuší

jaký svět je za pískem

tak hledej co víš

v té dlani mám

ten oblázek z hlubin

na něm ten příběh

co vyprávěl jsem te´d

když už jsi u mne

tak zavři oči

dávám ti sen.