Obžaloba lásky
OBŽALOBA LÁSKY
kdo lásce dal to právo
ničit náš posvátný klid
vodní hladinu poklidnou
v bouřlivý příboj přeměnit
kamení staleté
v písek proměnit
kdo lásce dal všechna práva
brát nám naše srdce
kdo rozsoudí zda je spravedlivá?
kdo lásce dal čarovnou moc
proměnit temnou noc
ve sluneční den
modrou oblohu
posázet tuctem hvězd
kdo dal jí všechnu plachost světa
ukrytou za tvůj úsměv
kdo nám dal právo
vraždit ji a utrácet
láska jako zboží
na trzích otroků
platíce zlatými dukáty
za přízeň vysněnou
kdo rozsoudí staletý spor
kdo je v právu
zda láska nahá chodící
nebo osud v hábitu
je člověk v lásce soudcem?
zachází s ní hrubě
neváží si okamžiků
sobecky jí schovává v sobě
není soudce lásky
jen moje obžaloba
na modrém nebi racek
svým zrakem mě zkoumá
i já semlet osudem
prodávám sebe na trhu
láska mě nekoupí
za to kárat jí nemohu
odsouzen k doživotí
ne této zemi
osud mě za ruku chytí
vysvětlí mi moje okamžiky
kdyby má ruka
do tvých vlasů zajela
je to jen láska
abys věděla
stát na pranýři
na očích všem
blázen co lásku žaluje
buď dnes ty mým soudcem
odsuď mě k zapomnění
takový je nejtěžší trest
lásku nahou nedohoním
ani v běhu.