Oči klamou srdce
OČI KLAMOU SRDCE
dívám se na hory
padá na ně smutný stín
v zákoutích šumících potůčků
hledám svobodu a klid
bojím se tmy
co obklopuje stromy
kolem mě
až tma pohltí
můj smutný pohled
zmizím jak chameleon
ve tmě plné smíchu
pohled můj už nezabloudí
ani světlo nespatřím
zemřu strachem
v neznámé zemi
v náručí tisíce smrtí
půjdeš dál a blíž
ke slunci co nesvítí
mrazí mě pocit
že ztrácím víru
v to že bude ještě
někdy líp
že ještě někdy poznám
jak mohlo by někdy být
ve tmě mizím
a opouštím strach
vstupuji do neznáma
do jiných světů
ptám se sám sebe
jestli potkám tě ještě někdy
v nocích je strach
asi normální
vidím tě v jednom
ze stínů té tajemné tmy
je jako mlha
co vstupuje
do mého těla
tak jako kdysi uměla jsi ty
dnes ze všeho
nezbylo nic
takový je život
i já to vím
ve tmě co nemění
a světlo z ní nikdy nebude
tak odcházím
třeba jen do tvých snů
lásko pokropená nocí.