Oheň Lásky V Blankytu
OHEŇ LÁSKY V BLANKYTU
pár slov napsaných
snad jen do větru
tvůj svět se točí
kolem našich duší
v nekonečném blankytu
kde už ani ptáci
se svými křídly nešustí
kde láska se rozprostírá
v jen v souznění
kde jen ticho je
a hlas se rozléhá
kde tlukot srdce neruší
žádná z mnohých pochyb
všechno se ti připomíná
v časech dávno minulých
našel jsem sám
co nikdy jsem neztratil
tvůj vlas ve dlani
jako největší poklad
před piráty chráním
tam blízko slunci a světlu
které hladí a nepálí
tam na pokraji vesmíru
hvězdám do očí
tak něžně hledím
na hlavě klobouk
co kdysi jsem dostal
pod ním pár vlasů
a zjizvenou tvář
ošlehán větrem života
možná dalo by se říct
kdo stále hledá
smysl jen života
a láska jak zlatá nit
vine se tebou
od hlavy k patě
omotán tou strunou
co někdy řeže
a jindy tak hladí
spojen s tebou v nekonečnu
stále po tobě toužím
a kdo podá ústům pít
trochu živé vody
když sám jsem unaven
a jen tupě hledím
na obraz možné zkázy
když všechno je vzdálené
vyhnání z ráje
bylo mi darem
jen tak mohl jsem poznat tebe
mou jedinou ženu
zasvěcenou jen mně
uprostřed lesů
čeká nás nový domov
a věčné dotýkání