Okno Do Nebe
OKNO DO NEBE
zapomenut v zemi trpaslíků
jako už tolikrát
zapomenut v duši
která se vrací
z dlouhé tmy
jestli mezi námi
bude sedět stín
má smysl se pokoušet o lásku
nevím jen ptám se
zase tebe miláčku
když k tobě přitulen
co má a nemá smysl
v co věříš
stejně jako já
myšlenky bláznů
hlesat něco zapomenuté
naše společné snění
kde jsou všechny začátky
když hvězdy jsme si dávali
navzájem do vlasů
rychle tečou roky
stejně jako myšlenky
nezastaví na chvíli
mám chuť držet tvou ruku
tak strašně pevně
to sevření všeho
potřebuji jít za tebou
a opět jsi vzdálená
čí jsou všechny viny
polibek smrti
dám ti na tvář
protože dobře vím
že nevadí ti nic
co jsem já
v jakékoliv době
stoupám po schodišti
asi zase do nebes
otevřít šedivou oponu
ať vidíme na chvíli
nejmodřejší nebe
jako světlo
na konci všech tunelů
ať cítíme v kostech
tu vzpruhu lásky
kterou k tobě cítím
pořád tak rád
pořád tak silně
jako básník co píše
zamilované verše