Oko Jestřába
OKO JESTŘÁBA
kroužíce nad hlavou
jako pták nespoutaný
vidím stíny lidí
černé duše
smutná rána
touha po tobě
snad od Boha dána
v kalíšku hořkosti dopíjím
ten poslední nápoj
rozdrcen deskou mramorovou
pod tunou hlíny
budiž mi země lehká
připadám si jak děvka
stále stejně prodejná
za svými cíli
stejně pořád sobeckými
kráčím vstříc
kde zapomněl jsem sebe
to všechno co chci říct
v tvém pohledu
ztracen navždy
nehledám návratu
do polohy žití
kam mě dáš ve svém srdci
kolik smutku přinesu
jak řeka nikam netekoucí
ten vybojovaný zdánlivý klid
hladina nitra rozbouřená
usínám v náručí
cizích šelem
ráno se probouzím
zase celý neroztrhán
kde jsi ty
zase v ložích pánů
co vedou kroky naše
pro jejich slávu
zahodit vše co znám
vyrazit do krajů
jen s tebou, byť v myšlenkách
křičet z plných plic
v tobě je naděje
jen v tobě
své štěstí najdu sám
avšak jen s tvojí pomocí
dnes neodejdeš
prosím to mi slíbíš
necháme svět
za staženými roletami
ať běží svým tempem
co nám je do něj
kdo hlídá naše činy
odsoudí nás klidně
ty mi stojíš za vše.