Opět Podléhám
OPĚT PODLÉHÁM
ležím si na zádech
jen smích mne budí
cítím se na tisíc let
uvnitř stále mladý
jestli se budu hřát
v tvém slunci dál
záleží i na tobě
lásko má
výkřik zraněných srdcí
stále mě provází
na konci cesty kříž
s nápisem jediným
dál už nesmíš
a já věčný tulák
zase jsem otočen
cestou do nebe
půjdeme oklikou
na návrší starý kostel
již století opuštěn
jen ptáků šustění křídel
ruší klid
majestátného dómu
jen pomalý krok za krokem
dovolí rušit tu klid
před rozpadlým oltářem
dnes se pomodlím
jestlipak taková modlitba
bude mít menší váhu
když není před knězem
co nerozumí bohu
prosím prosím
pomozte probudit
tu spící lásku
určitě s námi vykročí
na jakoukoliv cestu
nemá zlé úmysly
ani žádné předsudky
chce se jen rozdat
a nic za to nezískat
jen věřit v sebe
do nekonečna stoupat
a s každým získaným srdcem
její víra roste
tento svět ještě není ztracen
a postavím si sněhuláka
když zima otevřela vrátka
jako malé zapomenuté dítě
všechno kolem mne
náhle čistě bude bílé