Opravdu Jen Slova
OPRAVDU JEN SLOVA
ještě ruce mám
od chladné vody
na mé tváři
kapka rosy
to jak v trávě jsem ležel
spojil jsem se zemí
a stal se její součástí
jen na mé tváři
vyrůstaly stonky trávy
a zůstaň se mnou sude
vždyť sám jsem si tě napsal
na kus papíru
teď se tě vzdávám
ve prospěch básníků
všech těch minulých
i těch co ještě nenapsali
ani jedinou řádku
všichni žijí ve mně
jen ty jsi čtenář
pro všechno kolem tebe
z kůry stromů
hádat klidně můžeš
stejně ti vždycky
vyjde jenom láska
tohle je svět
tam patříš
tak strašně krásná
melodie ve mně zní
ta píše řádky
pro tvé oči spící
než obklopí mně nicota
než smutek přemůže
slova veškerá
a slzy do polštáře
budou zase usychat
chci ti něco dát
malý dárek v dlani
jedno písmenko
co na tom záleží
vyznat ti lásku
a ponořit se hluboko
do světa plného
bolesti nejen jednoho
obyčejného člověka
škrabopis dalo by se říct
ruka unavená píše
a sama vůbec netuší
jakou zanechala stopu
jen srdce tluče
a má svou neotřesitelnou jistotu
s názvem láska
má dokonalá žena
řeklo mi
když tě vidělo
a já mu věřím