Opravdu Malá Báseň
jakpak se ti asi daří
ve spárech všech lvů
kteří tě roztrhají
na kousíčky masa
aby měli co jíst
kde je konec všemu
v co věřila jsi
jen únava a spánek
přemáhá tě často
a ty přeci nechceš ještě
tak daleko jít
nechceš ztratit sebe
a jen toužit a snít
máš v srdci mnohem víc
než chtělo by se dát
já v nekonečnu moří
vidím slunce zas
klidný vánek čeří
tvé krásné vlasy
já v tichu léčím
své věčné bolesti
které bůh ví odkud
nesu si stále
kolik už životů
před sebou tlačím
svůj díl hříchu
do kopce z kopce
všech svých dnů
občas v srdci vidím jiskru
co zažehne mé plameny
co v očích ještě
občas umím mít
ještě se úsměv
na rty protlačí
tak co víc si přát
než opravdu žít
a prožít vše
tak strašně naplno
než vezme si prach
zase moje tělo
než po smrti
ucítím dotyk věčnosti
na svém bolavém
pravém rameni
než setkáme se zase
tváří tvář
tomu co říkáme
snad všehomír
a láska také