Opravdu Tiché Mlčení
OPRAVDU TICHÉ MLČENÍ
natrhám ti pár fialek
na neznámých místech
v touze blízké k nebesům
plavu si tak skromně
nechtít vůbec nic
poznat lásku lákavou
dál si jenom snít
prožívat v ní samotu
a jestli něco napsáno
mám ještě v dlani
dlouhé nebo krátké
čáře životní
nehledám a nedoufám
sním si jenom svůj sen
koho vezmu dovnitř
záleží jen na mně
a kde budu spát
kde se zrovna schovám
když nebesa se bouří
a přijde průtrž věčná
co kdysi šeptal jsem
všem svým touhám
už jen tiše vyslovím
když rozsvěcí se noc
v srdci stále stejně
však málokdy to vyslovím
sova stala se vzácná
a myšlenky neodhalím
masku sobě nasadím
a pod ní v klidu dožiju
na tebe má lásko
často si vzpomenu
nemít vůbec nic
a neklást žádné otázky
odpovědi sami přijdou
když o nich nevíš
a co v sobě citu
už se nikdy neukáže
na povrchu pevná slupka
pod ní srdce buší
a každá myšlenka
tobě stále patří
a spousta nevysloveného
co se jen tak nenavrací
poznání tě vede dál
lásku v sobě neopouštím
a kdo to na mě pozná
v tvém náručí stále spím
i když to ani nevíš
a co bude dál
co přinese mi další ráno
do polštáře tisíc slz
ze všech přání svých
slunce svítí na obloze
a já nechci nic říct.