Ospalá báseň
OSPALÁ BÁSEŇ
jaké to je
když ti hlava padá
na stůl ze dřeva
přikrytá má duše
v tvé kráse tápe
a já se ptám nocí
jaké mám právo
sahat na tebe
když pod dekou se krčíš
a do noci tvá krása
a zavřené něžné oči
a já chtěl bych ti říct
jak moc mi na tobě záleží
a rty líbají
jen papír na stole
a sny mě divoce
vedou tam do světa
krásným jménem fantazie
a přímo pod oltářem
na vzdor všem svatým
budeme se milovat
jak smyslů zbavení
a poskvrněný stánek duší
zanecháme osudu
ať si klidně tančí
a v ranní rose
budeme se toulat
jen co noha nohu mine
ruku v ruce
kráčíme oči zavřené
a já líbám tě
tak jak to vždy dělám
rozpouštím se
a stávám se klidně
tebou a tvou sílou
jako ty součástí jemnou
v mém vnitřním soukolí
toužím po tobě
spoustu nocí
a nespočet dní
když líně se mi po jazyku
převalují všechna slova
která ti chci říct
vždyť sama víš
kdo doopravdy jsem
po čem toužím
když v srdci jsem objeven
zahrnout tě láskou
která ve mně bydlí
a být ti na blízku
když slzy se na kraj dostávají
usínat u tebe
každý večer v náručí
a probouzet se ještě blíž
v krásném pevném spojení.