Ospalý Hlas Básníka
OSPALÝ HLAS BÁSNÍKA
znavená hlava mi padá
do rozlitého vína
jen jeden obtisk na čele
ale spánek přemohl mě
a teď se mi bude zdát
sen s tebou
lásko má opravdová
jak ke mně kráčíš
zahalená do mlhy
pod šaty teplo tvé
a náruč plná něhy
jen se k tobě přitulit
a hledět na nebe
v tvém hlasu tolik souznění
chce se mi vstoupit do ráje
tou brankou nejtajnější
kde lidé nechodí
a všude jen klid
chci poznat všechno
co nabízí mi svět
za láskou vydal jsem se
toulám se po světě
než tebe znovu potkám
než znovu řeknu
miluju tě bláznivě
pojď kousek se mnou
alespoň tam
kde končí náš svět
kde láska má království
a každého přijme hned
polož svou hlavu
do náruče mého já
miláčku můj
tak moc rád tě mám
jen koutkem oka zahlédnout
tvou krásnou tvář
nedržím celibát
svou ruku ti dám
a dlaně ti zahřeji
když obklopil nás mráz
se svou hůlkou kreslí
své pošetilé obrazy zas
a já jsem plný
tvého pohledu
který probudí mě zas
ze stoletého spánku
jak princ kdesi ve věži
a zůstala na rtech
chuť tvého polibku
který byl tak opojný
jak jen může být
chuť opravdové lásky
a tak si říkám
milovat je krásné
strašně po tom toužím