Osvobozen Od Bolesti
OSVOBOZEN OD BOLESTI
sladký polibek
tvůj cítím na rtech
zavřené oči mám
nesou mě do dálek
na mořské pobřeží
kde o útes
vlny lámou vaz
a pokorně se vrací
do moře zas
tam stojí malý dům
na nizoučké trávě
jedny jenom dveře
mí sto oken kůže
přesto je palácem
největším hradem
když vládne v něm láska
není lepší obydlí
na konci světa
kde všechno mezi námi
ze srdce přece pramení
nekonečnou řekou stává se
dravou jak po povodních
přesto nikomu neškodí
jen vláhu do očí
častokrát přináší
a já se přitulím
k tobě se vší radostí
a oči dítěte budou plát
světýlka v nich
lákají tě vejít dál
objevit nepoznané
nechat se jen nést
do světů zas
až k tomu domku na skále
kde zapadá slunce
a srdce mají zvláštní tlukot
jenž hlasitě zní
mají svou pravdu
co zrcadlí se v nich
a ty toužíš podlehnout
svodům všech dní
vítej nové ráno
i vítej večere
náhle je čas
jen něco vzdálené
držíme se za ruku
když slunce zapadá
jeden v druhém ponořeni
láska v nás rozkvétá
tvou chuť na rtech
cítím i dnes
psal jsem to již tolikrát
chci k nebesům se vznést
a lásku prožít
celým srdcem.