Otevřená Náruč
OTEVŘENÁ NÁRUČ
já chtěl bych vidět
tu slunce zář
když v nebi je klid
a mozek přemýšlí
lesní hojnosti
kousek dalšího světa
za obzorem se vrací
já věřím v lásku
jako svého boha
jen k němu se modlím
když den je dlouhý
ve skrytu duše
toužím jen po pohlazení
jaké umíš dát jen ty
po tvém teple
když u mne ležíš
ve světlu svíce
a tvář ozářená
tím nekonečným světlem
které se tak mihotá
zavři unavená víčka
bolavá už od rána
do ruky mou vezmi
polož svou hlavu
tam nejblíže ke mně
na polštář s květin
letím jak blázen
abych mohl usnout
pod jednou dekou
zase jen s tebou
kde brát sílu
když ne z lásky
tak vítám tě ve dveřích
jak nádherně si kráčíš
zabalená do mraků
jako víla
když tančí
v tomhle světě vidění
cítím nekonečno
které mezi námi
zase jednou zrcadlí
na horách tužeb
vyrostl jsem
náhle je vše skutečné
jak jen může být
jen ty mi stojíš za to
doopravdy žít
poznat sám sebe
léčit své viny