Otrok Času
OTROK ČASU
lesní pěšinkou
stoupám do nebe
kde andělé tancují
po svém kousku duše
nejsou žádné kdyby
všechno co stalo se
mělo tak být
déšť padá z nebe
rozpustilé kapky
jako provázky
až dopadnou na zem
stanou se blátem
i špinavou louží
nedívej se jen k nohám
občas zdvihni zrak
nemusíš všechno zažít
něco se stane i jen tak
ve velikém loučení
kde byli kdysi lidé
jen příroda má svůj trůn
bez krále si vládne
dopřej svému hrdlu
ten nápoj zapomnění
vyjdeš jako jiný člověk
do náruče bezvědomí
ruku v ruce
s neznámými světy
paralelní vesmíry
a mohutné vlny
jen jediná cesta
která prý vede
klidně půjdu slepou ulicí
neboj se konce
jestli věříš na zázraky
tak se právě stávají
jsi nemocný v hlavě
všichni ti to říkají
a odpovědí bude zase
jenom úsměv malý
nebojím se slov
jenom hrubých lidí
schoulený do klubíčka
usnu zase v přírodě
klidně ať si prší
nebo přijde sněhová bouře
když sám se sebou
najdeš svoje smíření
znásob ještě na druhou
a přijde vykoupení