Otvírám Bránu Zítřkům
OTVÍRÁM BRÁNU ZÍTŘKŮM
dívám se na okno
jak je krásně špinavé
a jen stěží vidět je
jaké je venku počasí
a tak mne míjí
mráz déšť
i sluneční svit
snad jen tmu
tu vidím vždy
tak tuším měsíc
a souputnice hvězdy
jak asi putují
své noční kroky
nádech a výdech
do tmy a blouznění
tak se usmívám
aniž tuším čemu
svlékám se před sebou
a tak se i stydím
kdo viděl mne žít
nepochopí slupku mou
já nejsem oduševnělý
spíš jen zapomenutý
v bahně svých pocitů
když zrovna nedostává se mi
lásky tvojí
už více než to let
zapomenutý jak socha
hledám sám sebe
v zátokách svých žil
kde snad ani krev
už neproudí víc
tak sním svůj sen
o všem možném
jak otvírám náruč
třeba tobě
jak mou tmou
pronikne slunce
tvých očí
tak buď při mně
dokud ještě
oheň hoří
a spaluje vše nečisté
co nás může tížit
už zavírám oči
a všechno vidím
mnohem jasněji
mnohem citlivěji
přes své srdce