Plameny Pohltí Vše
PLAMENY POHLTÍ VŠE
v zrcadle pohlédneš
na svoji tvář
co chtěla by říct
než odvrátí se
výčitky svědomí
na cestu do dalšího dne
v zahrádce s květinami
okopáváš záhony
jen zvadlé květy
bez vody a vláhy
pro konývku
tisíce kroků daleko
nezaliješ už
ty řádky vypleté
jen slunce pálí
a vše zahyne
já se svojí láskou
zahleděn do nebe
narovnat záda
tak bolavě ohnutá
při zemi se plazíš
ať nezahlédne tě
ani vlastní stín
jen za zdí hřbitovní
tam kde chládek je
mrazivý dech
do vlastní tváře
jen já vezu se
na staré káře
pohleď mi do očí
řekni vše
to čeho se bojíš
co tíží tě
jen jako lístek
co spadl ze stromu
budu dnes
proletím kolem tváře tvé
při pádu volném
ze strachu o vše
zahrabán pod zemí
kdo bude hledat mě
když ani ty netušíš
kde právě jsem
tam v lese hlubokém
u chaloupky z perníku
na lavici obžalovaných
když věřil jsem v lásku
na lopatu do pece
tam dnes poletím
než plameny spolknou
mé oči psí
jen srdce zůstane s tebou.