Po Mnoha Nocích
všechno tak rychle
a svým tempem běží
kousek lásky u nás
nikdy si neprotiřečí
na své krásné vlně
na touhách světa
ujíždím na droze
jménem životní nejistota
co za dalším kopcem
koho to zajímá
jdoucí a lidské světy
jednou se protínají
jen ty nejhorší z nás
dojdou až do přístavu
pak ponoříš hlavu
někam dál a hloub
osvěžující vánek
kolem tvé hlavy
a hvězdy padají
do tvé něžné ruky
jestli se rozzlobíš
a budeš utíkat
najdou se jiné hříchy
a začnou tě stíhat
plavkyně má
proč před sebou se schováváš
na tvé ruce přeci
sedají tak často ptáci
chtějí ti zpívat
za dobré zrní
které jim dáváš
a jestli se ztrácíš
v bolesti své
ten rybník uprostřed lesů
stále ještě tu je
tak víš co chceš
za nocí se tě ptám
a odpověď je ticho
a jen hluboká tma
vstávání tak brzké
asi není pro mě
chci ležet ve stínu
a oddávat se odpočinku
a nové rána nečekám
já jen klidně dávám
co vždycky jsem bral
tak už věříš na vše
co běžně se stává
stejně jako milování a láska