Pod Modrým Sluncem
POD MODRÝM SLUNCEM
když proud tě unáší
myšlenky se stáčí
za obzorem nový svět
jak ve strážní věži
znovu z plných sil
zakřičet
vidět je břeh
uprostřed lásky
kde jen my jsme
krásní a něžní
tam všechno je
tvůj hlas ulicí
rozezní se přeci
jak kostelní zvony
a rty šeptají
nehlasně jen
tvé jméno z nich plyne
a já tvůj jsem
kytici růží
donést ti na hrob
pod víkem z dubu
najit tvé tělo
a tlukoucí srdce
maska je z hříchu
dávno už spadlá
jsme spolu pod zemí
možná i tlející
ale navždy sami sebou
poslouchej vítr
jak umí mluvit
nese spoustu slov
z neznámých dálek
chci znovu na začátku
stát s tebou miláčku
a nepoznat tě nikdy
abych mohl objevovat
nové a nové sny
když řeknu jsi mi vším
jsem troufalý
moc dobře to vím
a zahradník nese
kousek modrého nebe
a růži pro milence
do kapsy nožík
a já se tě ptám
kde všude jsem byl
a kam se chystám
když láska byla
na rozcestí