Pod Obraz Zpitý
POD OBRAZ ZPITÝ
jako dar z nebes
jedna hvězda svítí
hledím k ní s láskou
se vším
co mám v dlaních
trochu horké krve
básník sám sobě
napíše báseň nepoznanou
bez písmen i slov
jen svým srdcem
vlastní krví
vytesá do kamene
věčný jen vzkaz
zase jen srdcem
můžeš ho pochopit
oči tě klamou
a nemůžeš jim věřit
když všechno je napsáno
už není co říct
hlavu dám do písku
a pak už není nic
jen věčné hledání
souznění v lásce
polibek na tvář
je mi tak krásně
a láhev do dna
dopiji dnes
pak si jen povzdechnu
jak krásný je svět
kdo najde mě zítra
u cesty na mol opilého
kdo dá pocestnému pít
všechno je krásné
jen někdy neumím žít
tvé srdce mám
zrak k němu obracím
tak strašně rád
a hledám jak bych napsal
ten pocit
který mě dnes svírá
do svých vnitřností
pustil jsem jed
a teď zmateně hledám
ten věčný protilék
a usínám na polštáři
snad tisíc roků nepraném
je na něm všechno
čím jsem kdy prošel
teď tě mám v srdci
napsanou věčně
a hlava se zlobí
když ztrácí svou moc
hledám tě prosím
žadoním o pomoc
spojen navěky s tebou.