Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pod Ptačími Křídly

14. 1. 2013

POD PTAČÍMI KŘÍDLY


jsem spojen se zemí

jsme spojeni s láskou

svou hlavu v oblacích

pokrývám sněhovou peřinou

jsem spojen s tebou

za všechno děkuji

kolik květin zemřelo

a dal bych ti je všechny

koupat se ve vodě růžové

nosit ty samé brýle

nechtít být něčím jiným

jen volným motýlem

v hlubinách oceánů

i v mělkých vodách

nalézám neznámé

nejsem vědec však

mohylu míru

postavím na kopci

své viny opustím

k ničemu mi nebyly

a teď čistý a volný

povstanu před tebou

řekni jediné slovo

stanu se tebou

jediný pohled do očí

a v něm tolik lásky

byla jsi sebou

když jsem tě poznal

hluboko v sobě

naleznu odpovědi

na tvé otázky nevyřčené

křičet se nevyplatí

stejně nebudeš slyšet

jen do tvých uší

budu šeptat slova

tak krásně plná lásky

jen řekni jak mě slyšíš

budu ti blíž

než kdo by si pomyslel

stanu se v tvém životě

snídaní i večeří

modravé dálky

stále nás lákají

chci ti dát sebe

vždyť to dávno víš

můj osude probuď se

stojím tu na rohu

v ruce mám tu květinu

a věřím přijdeš mi naproti

letmé jsou dotyky

když jsem tak žádostiv

a lačný po tobě

teď stojíš vedle mě

spojená neviditelným poutem

naší nekonečnosti