Pod víčky
POD VÍČKY
mlhovina sestupuje
ke mně do nížin
z vrchů nedostupných
bez sněžnic a holí
na každém kousek touhy
jak koláček makový
motám se v kružnicích
a nenacházím
to co k životu potřebuji
jedno slovo od tebe
mění vše co znám
se zlámanou rukou
na ledovkách života
dojíždím za tebou
zase po zadku
oči přivřené
v očekávání zakázaného
jedna noha přes druhou
zamotaný v provazech
v pavučinách osidlech
tam v tobě
nebo v cizím těle
ze zbytků opia
vařím si čaj
halucinace
co nazývám fantazií
kolečko v hlavě navíc
báseň hloupá
co nekončí veršem
v ní pár slov
o tom co chcem
po poledni nový sen
za zavřenými víčky
běžíš ke mně
ještě v něm
otvírat svou náruč
neotvírat oči
chci tě jen cítit
vůni vlasů těla
v této zimě třeskuté
pod jednou dekou ležíme
teplo těl
září do tmy
hladím tě po vlasech
ještě jeden polibek
než sen se rozplyne
otvírám oči, ty vedle mě.