Podatelna Hříchů
PODATELNA HŘÍCHŮ
už zase zapomnění
na chvíli mne obloudí
náhlá zástava srdce
a potom už nic
na kolejích osudu
nitky se sbíhají
a na konci jen zastávka
kde vlaky nestaví
tam čekám já
na tebe zas
třeba dnes zbytečně
naděje ještě je
co třeba zítra
na ústa mříž
na bolavá slova
která někdy vypustíš
pomazlit a obejmout
láskou se opít
na dno pohárku pohlédnout
a pak už nevědět
kdo jsi byl
a kam jsi kráčel
všechno kolem nás
pohltí nicota
tma a nářek duší
co neuměly za živa
odpoutat se od pozemského
teď hledají klid
a vysvobození ze zla
pomozme prosím
všem jakoby zraněným
a co zbyde pro nás
snad už jen souznění
když se mi stýská
není čekat nač
vydej se na cestu
ať utišíš pláč
uvnitř svého srdce
máš ještě naději
tam všechno začíná
a bohužel i končí
poprosím svět
když bohové neslyší
ať máme zase
ten svůj klid
do kamen polínko
ať ohřeješ se dnes
ať jako víla
protančíš noc