Podivný Experiment
PODIVNÝ EXPERIMENT
ztracený v nekonečnu
ze světa vymazán
kráčím dál po větru
než přijde ráj
myšlenky otočené
truchlící příbuzní
jedno oko není suché
když nad rakví stojí
a já v duši trochu zmatku
kam chtěl jsem jít
kde naše cesty končí
a začíná hřích
modravá záře
barva chladu
nad obzorem slunce vstává
na hodně dlouhou cestu
jestli si myslíš
jak je všechno dané
ze své zodpovědnosti
výmluvou na osud
nikdy se nevyvážeš
já mám chuť být člověkem
tam kde jiní nechtějí
koukej se podívat
na všechno kolem sebe
jiné oči nemáš
než ty hluboké svoje
kdo je ti nejbližší
a čemu vlastně věříš
jen v jedné myšlence
tak hluboké zůstaneš
sám sebou uvězněn
vykročím pravou
na tu cestu vlakem
kolik lidí tolik měst
a nikde nejsem ztracen
ale ani vítán
otevřená srdce
zapomenutí blázni
tak podívej se na sebe
kam jsi došel
mám horečku z cestování
a špatně jím
spánek není očistný
a věčné podráždění
závažný problém
v lásce ponořen
tam je mi nejlíp