Podzimní Umírání Listí
PODZIMNÍ UMÍRÁNÍ LISTÍ
vidím na cestách
uprostřed parků
padat listí na zem
umírá pro krásu
šlápnu na něj
bez víry k životu
v odpoledním slunci
zaleskneš se
potichu za tebou
několik kroků
zasněn do tvé krásy
do kvítků nekonečných
spolu chvilku sednout
na zahradu touhy
tady vedle tebe
ještě se tě dotýkám
ještě tvá kůže
mi teplo dává
a v chladu noci vzpomenu si
zase na tebe o to víc
když spánek je daleko
a ty mi nejbližší
držel jsem tě za ruku
za něhu bez mraků
v tvých očích nalezl
odpovědi na všechno
poplav si řekou
všech krásných snění
budem dělat loďky
z kůry a slupek oříšků
a tak se tě držím
a nikdy nezapomínám
na krásné snění lásky
na touhy mořeplavců
co se vždy vrací zpátky
do tvého náručí
můj nádherný přístave
čekej mě ze všech stran
věř vrátím se
budu tvůj navěky
v tom krásném tichu
jsi mi duší nádhernou
i tělem neskutečným
v každém tvém zákoutí
držím se tě
jsem tak zblázněný
ani múzi neptám se
co to vlastně píši
za báseň bláznivou
vychází mi srdcen
ránou krvavou
jen ty mi ji zacelíš
svým polibkem
jsem do tebe zamilován
poprvé a naposled navždy.