Pohádková Chuť
POHÁDKOVÁ CHUŤ
už se stmívá
nad naší zemí
náhle polibky
dostaly jinou chuť
co bylo zakázané
už náhle není
pod pláštíkem tmy
zase ti roztaji
dávám ti na vědomí
že jsem tvůj muž
a dole tu čekám
až otevřeš mi
chci se vydat po schodech
tam nahoru do věže
za svou zakletou
jedinou princeznou
čím se budíš
musím zjistit
co udělat mám
abys procitla z nicoty
aby se do tvých tváří
vrátila barva
a oči měly plamínky
jak to tak bývá
spolu poté zmizíme
do světa širého
kdy lesy a hory
schovají nás
královští zbrojnoši
nebudou mít možnost
lapit nás do sítí
a předvést před královský soud
k udělení trestu
teď máme křídla
teď jsme spojeni
s nekonečnem v nás
a celým vesmírem
a jestli byl to omyl
a nejsme si souzeni
pak neřeknu nikdy
byl to ztracený čas
který v nás uběhl
jako voda
vždy každou vzpomínku
vezmu na rty rád
ať připomene mi
jakou chuť láska má
jak chutná blouznění
a snění bláhové