Pohídkové Příběhy
POHÁDKOVÉ PŘÍBĚHY
v tichu tmavých rán
kráčím městem sám
kolem setmělých stromů
kolem nároží
opuštěných domů
ulice jest matkou
nadcházejícího rána
za oknem světa
malý kluk
s dlouhými vlasy
a brečí do kapesníku
nad ztraceným světem
který mu byl odebrán
na základě zákona
o tom jak žít se má
jen trocha písku
co zbyla mu v dlaních
připomíná moře nekonečných
dětských dnů
plných her a smíchu
snad jednou najde
v sobě pramen lásky
ten který vyschl náhle
když do vody byl hozen
tak držme mu palce
modleme se za něj
u každého oltáře
v každé katedrále
obyčejného života
kde peníze nejsou víc
než prostředek k placení
ne modlou všech
pachtěním za něčím
copak asi hledám
v tvé něžné náruči
jen trošku souznění
které k nám patří
jen trošku lásky
která ti sluší
tvé vlasy na polštáři
rozložené jako květina
držíc srdce nad vodou
tak tiše tě opouštím
zamykám za sebou
bránu pro princezny
jak jinak než na sedm západů
aby drak tě neodnesl
ani zlá čarodějnice
nezaklela do obrazu bez srdce