Pohled Do Nekonečna
POHLED DO NEKONEČNA
pod záminkou zničení
celé naší planety
pácháme dobro
které nikdo nezmění
i nebe pláče nad námi
a my jsme stále vysmátí
raději se otočím
ještě chvíli ke zdi
své oči zavřu
a uvidím svět bez lidí
zapomenu na hádky
i na strach
budu chvíli živ jen z lásky
tak to mám rád
pod chvojím roste
zase nový život
v žilách jaro léto i podzim
kde tedy je zima
sned ne v mém srdci
když stále touhou umírá
když mi tak chybíš
chce se mi snít
jaké všechno je
a co to má být
napíšu na zeď
svůj dávný vzkaz
chci se je dívat
a stranou stát
alespoň chvilku nemít
žádné chutě i myšlenky
ve svém životě vidět
jen samé nejistoty
tu jedinou jistotu
smrt si nesu v sobě
narodil jsem se
a už ji měl v sobě
jako každý z nás
kdo není nesmrtelný
jen hranice rozdělí
mezi nás ploty postaví
v domnění bláhovém
jak svět je náš
prý je tak nastaven
a přitom každý z nás
včetně mne
touží obejmout
své lásky i nepřátele
a potom kráčet zemí
ve svém vlastním štěstí