Pohled Z Nekonečna
POHLED Z NEKONEČNA
podívej se z okna
slunce už svítí
pod rozkvetlým stromem
milenci svůj svět
na chvíli zase sdílí
pohlazení ve vlasech
a tichý smích
zeměkoule se zastaví
a kus nás s ní
poskočím si nad louží
přijmu život svůj
takový jaký je
vděčný budu za každý
ten jediný dotyk
který mi dáš
jestli se vrátíš
z té dlouhé cesty
a budeš stále svá
na mé dveře zaklepej
pořád o to budu stát
já věřím i vnímám
to nekonečné v nás
nebolí to ani nepálí
když smysl pro humor máš
na talířku položené
své srdce dáš
kdo sáhne si pro kousek
kdo odloží stud
na chvíli zapomenout
co člověk nechtěl přijmout
tvá hlava na krku
ozdoba nesmyslů
pozdravení z dálek
na dopisním papíru
zabal do něj sny
a pošli rychle zpět
jinak černý Petr
zůstane tobě
svým jazykem
olízni známku
ve tvaru oka
za chvíli změníš se
nezbude žádná hmota
jen energie života
čistá a krásná
jako tvé oči
když se na mne díváš
jak to jen ty umíš
toulavý vlku z pohádky