Pohled Z Vesmíru
mám schůzku
se svým ďáblem
někde pod stromem
u čertových skal
mám chuť poznat sebe
v rouše beránčím
jako malý chlapec
s tváří od úsměvu
jdu do nebe
kráčím po schodech
a ztrácím rovnováhu
propadnu se do hlubin
všech oceánů
jestli se díváš
přes okno ložnice
jen tiše se ptám
co asi vidíš
já malý blázen
co toužil po svobodě
kráčím do světa
který je neznámým územím
každé poznání
vede tě jenom k tomu
otevřít své srdce
ještě mnohem víc
na korunách stromů
hnízdí zase ptáci
jejich zpěv
každé ráno probouzí tě
na slunečních stráních
rostou květiny
i to je dar přírody
všechno dnes vnímáš
asi trošku jinak
než před dvaceti léty
i smrt vypadá jinak
nechodí s kosou
a nejde z ní strach
schovávám se spíš
před naším životem
jestli máš každé ráno
strach se probudit
a noc je tvým snem
pak možná půjdeš
brzy za sebou
najít se v opilství
a svou víru
prodat jen vesmíru
a věřit v lásku