Pojďme Si Věřit
zlatý déšť kvete nám
jako láska naše
kousek všeho ti dát
a rozplynout se
jediné mé přání
ty moje tichá nevěsto
před oltářem posedím
hlavu vzhůru dám
uvidím nebe v celé kráse
žádný kostel nezabrání mi
vidět ho napořád
sleduji ten život
co odehrává se ve výškách
kde láska jen kvete
a ty můžeš být navždy rád
za všechna poznání
které se ti vrací
napíšu paměti
ty starodávné a nejhlubší
jako básník smějící se
věřící a utíkající
vstříc novým cestám
vstříc novým výzvám
kde konec je
a kde začátek
všechno kolem nás
pluje a mění se
nic není stálé
a my máme být
tak hloupě to zní
všechno je přeci jinak
jsme spojení neviditelně
já budu tě houpat
na svém klíně tak rád
vyznávat ti lásku do vlasů
plakat s tebou
a pak se zase smát
svět se točí
přesně podle nás
když budeme si to přát
já napíšu nám
další sloku
do našeho památníčku
a jestli se budeme bát
zase jen my
můžeme se vyléčit
tak pojď ke mně
schovat se do náruče
já na to čekám