Polední Probuzení
POLEDNÍ PROBUZENÍ
až slunce ti projde duší
třeba rozzáří se srdce
svůj smutek sbal na cesty
a nech ho klidně odjet
jestli nemáš touhy
jsi jen mrtvá schránka
co do tebe hodí
uvnitř navždy zůstává
a jestli někdy uvidíš
jak modré z nebe mizí
na co čekat víc
než se jen zachránit
poslušně vše vidíš
jak vymanit se z pout
kterými ti křídla mučí
nejsi žádný nalezenec
a svědomí čisté
jestli je ti líto
že nemůžeš víc křičet
povol v sobě uzdu
a vyraz tryskem vpřed
zanech za sebou
co kdysi sis myslel
pozor na to ohlédnutí
může se ti stát
přikován budeš k zemi
a smrt se bude rvát
o tvou duši temnou
nedej ji tak lacino
jak by mohlo se zdát
svou sílu v sobě
tak silnou jaký jsi
nebudeš jen stéblo trávy
s kterým si osud
v podobě větru
může stále hrát
pohled do očí
tím nic nezkazíš
a kdo z nás bude dřív
v pláči nemocný
jen jeden den pro lásku
a potom nic
potom můžeš shořet
a nechat svůj popel
rozfoukat větrem
po celém světě
a pak můžeš říct
jsem všude zdejší
a jen planeta je má zem