Polibek Neodezní
POLIBEK NEODEZNÍ
na ruce prstýnek
ten z obyčejné trávy
na ruku nasazen byl
za tmavé noci
kdy láska ve mně
právě začala růst
zvednout náhle hlavu
snad až do nebes
a v klidu můžeš jít
touhy jsou vyřčeny
a není se čeho bát
můžeš jít světem
lidí se dotýkat
nemohou ti ublížit
když sám sobě věříš
teď nebo nikdy
v tobě zní
chceš modlitbou
přivítat zase nový den
krása se neměří vzhledem
krása se rodí v srdci
hrozně hluboko
tam ve stejném místě
kde zaklíčila má láska
hledám tě v dlaních
v těch horkých rukách
kde chci tě držet
a ještě stále mě mrazí
tam na zádech
při vzpomínce na tvůj polibek
kdy tvé rty
spojili s mými
tak moc jsem si přál
dívat se ti do očí
a uvědomit si všechno
co ve mně jest
prodal jsem výčitky
ať si je vezme
klidně jiný host
já o ně nikdy nestál
a jen díky tobě
má lásko v srdci
stojím čistější
před modrou oblohou
a klidně se jí klaním
popřeji ji dobré ráno
a vítám v sobě probuzení
a tebe cítím
tak strašně blízko pod kůží
musel jsem tě poznat
má hvězdo v dlaních
nemám co říct
když u mě ležíš
chci jen žít
v tento přítomný okamžik