Polibek Po Probuzení
POLIBEK PO PORBUZENÍ
nemám už více času
pro potěchu oka
dnes jsem vstal
a odešel do světa
hledat lepšího z nás
tak dívám se skrze mlhu
a bez brýlí
můj zrak otupělý
již dávno není
to co býval
ve svém nitru trochu
od všech hříchů
ve svém nitru
trochu úplně všeho
pohárek přeteklý
a stále do něj kape
já nerozumím cestám
které vedou mne
na místo určení
pod všechny stromy
poznávám nepoznané
a budím se strachy
zpocené čelo
a všeho ještě víc
na tebe čekám
a nemám nic
tak podám jen ruku
nataženou a mdlou
třeba zachytím
ten životadárný proud
na náměstí pod sochou
dnes demonstrace všech
za všechna práva
a jiné touhy
projdu s nezájmem sám
kolem řečnické tribuny
vše co chtěl jsem říct
již dávno řečeno
nezmění na tom ani
tisíc dalších řečníků
kolikrát mlčíš
tolikrát jsi člověkem
kolikrát sníš
tolikrát jsi mystikem
a tak tu zase zanechám
jen jednu stopu
pro lásku
co jde za mnou
v další nekonečné řadě